Titulek
óvod o Hané databázi pjesniček

Pjesničke só seřazeny podle abecede:

A B C D E F G H I J K L M N O P R S T V Z

 

 

Po čem se poznává

Otaslavice

/:Po čem se poznává,
keré je ženaté?:/
/:A on má botiska,
zmazany gatiska,
klobók ledajaké.:/

Po čem se poznává,
kerá jož je vdaná ?
A ona si chodi,
a ona si chodi
celá ošpoňkaná.

Po čem se poznává,
keré je svobodné?
A on má galhote,
veglančeny bote
piro za klobókem.

Po čem se poznává,
kerá je svobodná?
Ona má sokničke,
ona má sokničke
vešivany všecke.

 

Přeneščasná brněnská silnica

Čechovice

Přeneščasná brněnská silnica
po keré sem chodival,
po keré sem chodil, svó Andulko vodil,
a včil sem ju nedostal.

Panimámo, kde je vaša céra,
přešil sem ju navštivit.
Tři roky minuly, co sem ju neviděl,
přešil sem ju potěšit.

Naša céra na krchově leži,
tam je jeji postylka.
Nemysli, synečku, švarné šohajičku,
že bude tvá manželka.

Tři kroky sem na krchov udělal,
viděl sem tam hrob nové.
Tři ruže červeny znameni mně daly,
že tam leži děvče my.

Panimámo milá, co děláte

-

  1) Panimámo milá, co děláte,

 že přede mnó dveře zaviráte?

Poste mě do domu,

ať ohlodám vašé céři podobu.

 

2) Vaše cérka z okinečka kóká,

pustila mě kliček do klobóka.

Toť máš klič, možeš jit,

možeš sobě zpolehónka otevřit.

 

3) Jak sem počal dveře otvirati,

moja milá začla nařikati.

To je věc nemožná,

abech bela muj Honzičku žena tvá.

                                                                                                                                              Kojetín

 

 

 

Pannám fialke

-

  1) Pannám fialke, mládencom ruže.

Bodláči vdovám, kopřeve babám.

 

2)      Pannám koláče, mládencom bochte.

Erteple vdovám, šlopke z nich babám.

 

3)      Pannám mládence, mládencom panne.

Stařečke vdovám a čerte babám.

 

 

Pivečko v mázko

-

  1) Pivečko v mázko, dám na tě sázko,

dež te se do mě sókáš jak po provázko.

 

2) Napij se milá, napij se piva,

bodeš te červená jako malena.

 

 

Počkéte ve vojenšti páni

-

Počkéte ve vojenšti páni, že ste ve mě na vojno vzali,

já sem se chtěl oženit, pěknó ženoško si vzit

 a fčel mosim šablečko nosit.

 

 

Po hanácke sobě dopnem

-

  1) Po hanácke sobě dopnem, napřed gaťe dopře opnem,

do beko se hneď nedáme, névéš ne hned potajó.

Debe se vám neco zdálo, že dopeme trocho málo,

zavoláme panimáme, te jož neco vedajó.

 

2) Že zme o nás dobři ledi, každé na nás čoči, hledi,

že se o nás dobře máme, každé nám to závidi.

Máme klosty panimáme, potajó jich lóbáváme,

každé deň jich ospáváme, žádné z nás jich nešedi.

 

 

Prostijov je hezky město

-

  1) Prostijov je hezky město, má panenko nepověz to.

Nepověz, nepověz, že sem s tebó chodil dnes.

 

2) Než přende voják k mozice, postavi se jako svice,

šak sedlák, obožák, stóji v kótě jak panák.

 

 

Před našém je jaloveček

-

  1) Před našém je jaloveček, kdo ho sázel, muj seneček.

On ho sázel zalivál, abe se mo ojímal.

 

2) Rozhněval se muj seneček, vodne i ten jaloveček.

Vodu nemá mě se zdá, že mě milé zanechá.

 

3) A já k němo zítra pudu a pěkně ho proset budu,

abe se jož nehněval, svoje srdáčko mě dal.

                                                                                                                                              Konice

 

 

Přeneščasné ten čas

-

1)      Přeneščasné ten čas

odřel nás jako ras.

Ani chleba, ani móke,

 v stodole ani kvas.

 

2)      Počké franceborko,

šak tě bode horko.

Až tě jednó laudon zkolí

Budeš ležet v sokurko.

 

3)      Nám Pán Bůh pomože

té veliké nóze.

A te bodeš jak pes chcipat

ve smradlavé komoře.

 

Prostijovská šenkyřka

Prostijovská šenkyřka, velká parádnica,
nechala si vešivat na sokňo zajica.

Na sokňo zajica, na fjertoško leško,
abe fšeci poznale, to našo šenkyřko.

Panimámo zlatá

Panimámo zlatá,
otviréte vrata,
[:vezem vám nevěsto:]
ze samyho zlata.

Vrata otviréte,
nevěsto vitéte,
[:bode vás milovat:]
jako vaše ditě.

Do vašeho domka,
cesta ošlapaná,
[:ale tá nevěsta:]
tuze oplakaná.

Neplač má nevěsto,
proč bes tak plakala?
[:že byh já snad tebó:]
negdy pohrdala.

Pročpak byh já za tebó
negdy pohrdala?
[:Tebe tvá matička:]
těžko vechovala.

Dyť my se musime
dobře porovnávat,
[:sám Buh nám tak bode :]
z nebe požehnávat.

Dobry porovnáni,
Boži požehnáni,
[:musime dobře byt:]
spolu do skonáni.